Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu

Sborník z kongresu Pardubice 2005

K sexualitě mentálně postižených

MUDr. Jiří Mellan

 

Stalo se už téměř zvykem, že informuji pardubické forum o stavu problematiky rodinného a sexuálního života zdravotně postižených. Pro připomínku uvádím, že v roce 2000 jsme provedli základní průzkum u cca 1000 postižených, v r. 2003 jsme se soustředili na problematiku pohlavního zneužívání zdravotně postižených, kromě toho je v běhu několik sond do života paraplegiků, slabozrakých a nevidomých a na výskyt domácího násilí, které bude na pořadu letošní prosincové konference v Hradci Králové.

Přiznávám, že jsme se značnými rozpaky přistupovali k problematice mentálně postižených a byli jsme si vědomi, že jde o problematiku odlišnou, kterou nebude možno řešit jen anketou, dotazníky ani řízenými rozhovory s klienty.

Proto se stalo toto téma  v r. 2004 stěžejním v práci občanského sdružení Orfeus, do něhož mám tu čest být zapojen.

Jako obvykle nám pomohl PhDr. Matuška z Olomouce, který je prezidentem Asociace ústavů sociální péče, který rozeslal náš průzkumný dotazník na všechny ÚSP  v naději, že se dostane ke všem pečujícím pracovníkům, které považujeme za klíčové pro vytváření podmínek pro uplatňování sexuálních práv mentálně postižených, kteří jsou v převážné většině dlouhodobě v těchto ústavech.

Zpětnou vazbu jsme dostali od naprosté menšiny ÚSP. Lze tedy předpokládat, že k většině pečujících pracovníků se tedy náš hlas, naše otázky vůbec nedostaly. To nijak nezmenšuje význam získaných odpovědí od cca 80 osob, které přinesly několik set námětů, dotazů a problémů, s nimiž se ve své práci setkávají.

Připravili jsme proto na prosinec  r. 2004 celostátní konferenci, o kterou se zasloužil v první řadě JUDr. Miroslav Mitlöhner z University v Hradci Králové a děkan Pedagogické fakulty tamtéž prof. PhDr. Vladimír Wolf. Tato záštita se ukázala velmi důležitou za situace, kdy zájem o konferenci překročil všechna naše očekávání a pro 180 účastníků bylo třeba na poslední chvíli zajistit tamní aulu, místo plánované seminární místnosti.

Významná byla i účast několika rodičů, v čele s předsedou Sdružení na pomoc mentálně postiženým Ing. Ivo Vykydalem, který vystupoval ba konferenci velmi aktivně a např. hned na počátku se ohradil proti starší terminologii, které použil ve svém sdělení dr Uzel. Uvedl, že v mezinárodních kontaktech je zaveden termín Inclusion. Tedy sociální začlenění, přijetí lidí s mentálním postižením.  Přítomno bylo i několik mentálně postižených mladíků, kteří svým životním příkladem dokládali kladný dopad vlivu intenzivní rodinné péče na vývoj mentálně postiženého. Zářným příkladem je Downův syndrom. Během práce jsme měli možnost nahlédnout do výsledků činnosti Společnosti Downova syndromu. Za ni promluvila  PhDr. Vlasta Šedá z Nového Jičína . A ze svých literárních prací četl její postižený syn Jiří Šedý, který obdržel v r.2002 literární cenu Olgy Havlové.

Na konferenci zaznělo 15 sdělení, která jsou shrnuta ve sborníku který je snad ještě k mání v o.s.Orfeus. Z konference bylo vydáno i CD, obsahující kromě jiného i  dalších 5 sdělení, která z různých důvodů na konferenci nebyla přednesena.  Mezi ně patří např. referát Bc. Jany Flechtnerové o obsahu deklarace práv mentálně postižených. Byla vydána jako resoluce Valného shromáždění OSN pod č. A/ 8429 z r. 1971, a stala se důležitým podkladem pro zavádění, revizi, inovaci nebo modernizaci péče o mentálně postižené osoby na celém světě.

Nepředneseno zůstalo také přínosné sdělení Dr. Marty Teplé z MŠMT, která v něm podala přehled stavu sexuální výchovy pro MP v ČR i v zahraničí.

Osobně jsem přednesl téma Biologická hlediska sexuality mentálně postižených osob. Neurologické minimum bylo předmětem sdělení neurologa dr. Fardy z RÚ Slapy.

Dr. Radim Uzel ukázal na problémy s antikoncepcí u MP osob včetně faktu, že tito lidé mohou obtížně dostát event. rodičovským povinnostem a připomněl monografii  S.J. Goulda na toto téma. Perspektivní se  jeví dlouhodobě hormonálně působící antikoncepce např. ve formě podkožní aplikace tyčinky Implanon nebo náplasti Evra fmy Organon.

V návaznosti na to upozornil Mgr. Petr Šulista  z ÚSP Osek u Strakonic na nebezpečí promiskuity při zajištění MP dívek antikoncepcí s ohledem na riziko šíření HIV infekce.

Řada sdělení se zabývala sexuální výchovou MP. Dr. Bazalová ve spolupráci s diplomandkou Janou Huliákovou z ústavu Kociánka v Brně . Zdůraznila  právo MP na prožívání vlastní sexuality. Cestu vidí ve  3 směrech: ve výcviku personálu, osvětě klientů a v sexuální osvětě rodičů a opatrovníků . Doporučuje zřídit v ústavech pro hendikepovanou mládež speciální poradenské služby pro sexuální aktivity a připomněla i dánské zkušenosti se spoluprací s „ veřejnými domy“.

Speciální pedagožka dr. Šedá zdůraznila individuální přístup s tím, že často se argumentuje proti sexuální výchově tím, že sexuální potřeba MP není vždy plně vyjádřena. Mnohdy jde  pouze o vyjádření potřeby touhy po blízkém člověku. Někdy je vyjadřována autostimulací, někdy dochází  k obnažování na veřejnosti, či k nevybíravým sexuálním atakám. Bývá to projevem jejich bezradnosti a neinformovanosti. Potřeba získat partnera je nejen projevem citové potřeby, ale i výrazem seberealizace, která je v mnoha ohledech jinak těžko dosažitelná. K tomu je třeba jejich sexuální chování kultivovat, aby nebyli společensky nápadní nebo obtížní. K tomu ovšem sami potřebujeme věřit v možnosti a schopnosti každého člověka včetně MP.

 Na metodice sexuální výchovy pracují v současnosti dvě pedagogická pracoviště. Doc. PhDr. Kamil Janiš CSc. na Univerzitě Hradec Králové a Mgr. Zdenka Kozáková v Olomouci.  K nim je třeba přičíst Dr. Danu Štěrbovou z Olomouce, která je asi jediná z nás, která zažila pionýrský seminář psycholožky PhDr. Ireny Burdové v r. 1991 . Na konferenci referovala o svém modelu pregraduální přípravy studentů Fakulty Tělesné Kultury University Palackého v Olomouci. Se svými zkušenostmi nás na naši konferenci obeznámí osobně.

Předsudky mnohých vychovatelů je třeba překonávat jejich  vzděláváním a výcvikem zejména v konkrétních situacích, do nichž se klient dostává. Je přitom důležité nevycházet z našich vlastních „ logických úvah“, ale z potřeb konkrétního klienta. Ty je třeba si nejen uvědomovat, ale především je respektovat.

Na konferenci byl opakovaně připomenut holandský model  Jorgen Buttenschona, který byl osobně opakovaně i v ČR (1996 až 2001). Jeho přednášky publikovala u nás B. Tichá-Baštecká a Ludmila Hauserová.

Poučili jsme se o novém  pojmu „ Protokol o sexualitě“, který má vyjadřovat krédo i pravidla činnosti personálu daného zařízení. Měla by jím být zajištěna výchovná jednotnost celého ošetřovatelského kolektivu. Ta nejednotnost je pro dnešní stav právě typická.

Cenná byla sdělení z praxe. Jan Svatoš  ze SPŠ Beroun připomněl, že Americká asociace pro mentální retardaci (AAMR) v programu své práce nemá sexuální výchovu zařazenu. Sexuální výchova se dosud většinou omezila na varování před pohlavním zneužitím, což může vést u dětí k zařazení sexuality mezi životní nebezpečí, mezi negativní jevy. MP-né lze naučit, s kým se nebavit, komu nepodat ruku, koho neobjímat, ale současně je třeba ho naučit výjimkám, nemá–li taková výchova bránit rozvoji jeho sociálních dovedností. Přimlouvá se za zaměření výzkumů nejen dle chronologického věku, ale i podle výchovného prostředí, které je jiné, tolerantnější v rodinách a jiné v institucích. Aktivní vychovatele třídí do 4 kategorií podle jejich motivace. Jedni jsou vedeni morálním hlediskem,  druzí vidí ideál v abstinenci, další usilují o zajištění antikoncepce.  Poslední kategorii tvoří humanističtí odvážlivci s maximální tolerancí a podporou všech práv postižených.

Tomáš Adam z Fokusu Mladá Boleslav podal neuvěřitelně prolhaný přehled vývoje vztahu křesťanství k sexualitě. V dnešní konzumní společnosti, kde lidé nakupují co nepotřebují za peníze , které nemají, jsou nuceni i v sexuálním životě dělat to, co by je jinak ani nenapadlo a ani jim to do té doby nescházelo. V honbě za sportovními sexuálnímu výkony jim uniká zaměření na hodnotu partnerského vztahu. I v příběhu o Adamovi a Evě vidí ne stud za obnažené genitálie, ale  pocit opuštěnosti za to, že si zůstali cizí, protože se nenaučili milovat se. Apeluje na to, abychom MP-ným umožnili a zpříjemnili cestu k nalezení své druhé poloviny, k nalezení životní opory.

Mgr. Jana Stočesová-Linhartová referovala o svých zkušenostech ze společnosti DUHA.

O výsledcích našeho průzkumu referovala  Dr. Jana Spilková .

Na náš dotazník odpovědělo 358 pracovníků ÚSP pro MP v ČR. Naléhavost problému sexuality MP shledalo 62% respondentů. Naproti tomu 7%  ji vidí jako problém okrajový. Ti zastávají názor, že MP nepotřebuje sexuálně žít a ani nechce. 14% pracovníků se sexuální problematikou  u klientů údajně nikdy nesetkalo. Jen asi 20 % se cítí připravených pro řešení této problematiky na základě prodělané specifické přípravy. Zájem o průpravu  projevily 2/3 pracovníků . V základních postojích jsme se setkali jen v jednom případě s otevřeným názorem na potlačování sexuality klientů, třetina vidí cíl v jejím omezování do příslušných – neškodných – mezí, dvě třetiny vidí cestu v poučování. A jen jedna třetina cítí potřebu a cíl v kultivaci jejich sexuality.

Přes 80 % pracovníků přiznává klientům právo na soužití a sex, 48% právo na manželství a 5% na rodičovství. Z tématických okruhů je v popředí otázka masturbace, proti níž se vyjádřilo necelých 5 %. Čtvrtina respondentů přišla s konkrétními náměty a dotazy a 40% projevilo zájem o další spolupráci a vzdělávání. Je to sice málo, ale je třeba přiznat, že nejsme zatím připraveni systematicky zajistit ani tuto potřebu.

 Bc. Hana Plesniková z pedag. fakulty U HK zpracovala anketní dotazníky od rodičů MP. Dostali jsme 170 odpovědí. Většina jejich dětí žije v rodině a dochází do nějakého zařízení. Převažující většina rodičů přiznává dětem právo na sexuální partnerství, třetina připouští jejich manželství a 11 ze 173 soudí, že mohou mít i dítě. Tito spolupracující rodiče se ještě častěji necítí připravenými vést sexuální výchovu svých dětí a projevili zájem o kurz na toto téma. Jako prvořadý úkol se jeví zviditelnění poradenského systému, aby rodiče věděli, kde hledat pomoc. Jako nejtěžší úkol se jeví zlepšení podmínek pro seznamování postižených lidí a problematika chráněného bydlení.

Právní problematiku sexuality MP přednesl kvalifikovaně JUDr. M. Mitlohner.

V paralelní seminární místnosti představila Dr. Venglářová pro zájemce svůj  zážitkový seminář na různá témata, která nabízí pro další vzdělávání pečujícího personálu. Zařízení DUHA vysílá do seminářů i své klienty.

 

Tolik tedy o loňské hradecké konferenci o sexualitě mentálně postižených. Podařilo se téma otevřít, což ukázalo, jak málo o něm víme. Pojmenovali jsme problémy a nyní je na nás, abychom se je naučili řešit. A pardubické forum je  v tomto směru předurčeno ke spolupráci. A tak věřím, že z Vašich řad vzejdou další spolupracovníci.

 

 


Autor: MUDr. Jiří Mellan
© 2001 - 2013 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu | používáme phpRS