Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu

Články

Erekce neboli vztyčení


V lidském těle není všechno uspořádáno k všeobecné spokojenosti. Upřímně řečeno, proti některým jeho funkcím by se dalo úspěšně protestovat, protože je příroda tak trochu zfušovala. Především se to týká relativně veliké hlavy, která dělá potíže zejména při porodu, dále naprosté bezbrannosti a neschopnosti lidského novorozence, který by bez mateřské péče zahynul a na rozdíl od ostatních živočichů se naučí chodit nejdříve za rok po narození a potravu si je schopen sám opatřit ještě později. Taky lidská vzpřímená chůze není příliš dobrým vynálezem, začne dříve nebo později neúměrně namáhat páteř, takže převážná většina dospělé populace trpí bolestmi v zádech.

Snad největší nedokonalost u mužského pohlaví představuje víceúčelová funkce pohlavního údu. Kromě celkem logického úkolu dopravení spermií do hloubky ženských rodidel totiž tento orgán nesmyslně slouží také k odvádění moči z těla. K tomuto účelu by totiž docela dobře postačil otvor na hrázi, někde za šourkem. Muž by potom musel sice močit vsedě jako žena, ale aspoň by jeho vzpřímená poloha a schopnost nasměrovat paprsek moči nebudila u ženského pohlaví zbytečnou závist. Za tuto pochybnou výhodu potom muž platí často celoživotními problémy s poruchami ztopoření penisu.

Křížení pohlavních a močových cest přináší také odpověď na často položenou otázku: proč vlastně není penis ztopořený neustále. Nepřetržitá erekce by jistě zbavila muže mnoha problémů. Střídavé ochabnutí a ztopoření penisu totiž slouží jednou k močení a jindy zase k souloži, protože při erekci se uzavírají močové cesty. Právě tento mechanismus umožňuje důležitý proces ejakulace, při které se spermie vypudí z těla ven a neskončí nakonec v močovém měchýři a za účelem močení musí penis zase ochabnout.

Tento složitý proces je umožněn složitou funkcí tří válcovitých topořivých těles, které svou strukturou nápadně připomínají houbu. Stěny jejich dutin tvoří menší svaly, které mají tak trochu paradoxní funkci: když se smrští, penis se zmenší a změkne, naopak povolení napětí těchto svalů zvětší dutiny v „houbě“, přiteče sem až 120 ml krve, penis se zvětší a ztuhne. A nejdůležitějším faktorem je pak dočasné zamezení odtoku, což je zase umožněno mechanismem tak složitým, že často nese právem označení zázrak hydromechaniky. Přívod krve se zvýší a její odtok se prostě zablokuje.

Čím složitější mechanismus, tím snáze se pochroumá. Není tedy divu, že poruchy erekce jsou dosti častou příhodou, která někdy v životě potká skoro každého muže. Největší problém spočívá v tom, že svalům topořivých těles není možno poručit. Jsou to totiž všechno hladké svaly a o těch víme, že jejich činnost je na lidské vůli nezávislá. Stejně funguje třeba svalstvo v žaludku nebo ve střevech. Muž nemůže svému penisu přikázat, aby se ztopořil a samozřejmě nemůže také způsobit, aby ztopořený penis na jeho přání ochabl. Činnost hladkých svalů je řízena nervovými zakončeními, která v žádném případě nemůžeme nijak přímo ovlivnit.

Co tedy vlastně způsobí ztopoření pohlavního údu? Může to být třeba mechanické podráždění genitálu. Zejména u mladších mužů stačí často jen nepatrný dotyk a penis jde vzhůru. Častější jsou však sexuální podněty umožněné různými smysly: zrakem, čichem, hmatem, někdy i sluchem a chutí. Ke spuštění mechanismu erekce často stačí jenom představa, myšlenka. Hluboký smysl má konstatování, že erekce se sice projevuje na genitálu, začíná však v hlavě. Mozkové impulsy mohou sice ztopoření vyvolat, mohou však také tento žádaný složitý úkaz zkomplikovat a narušit. Hrobařem erekce je tedy nejenom nervozita, tréma a strach ze selhání nebo z vyrušení, ale také stres, přepracovanost nebo výčitky svědomí. Je zajímavé, že daleko větší škody na schopnosti ztopoření zanechávají tyto psychické příčiny než třeba veliká fyzická zátěž. Často býváme svědky toho, jak i těžce pracující člověk žádné sexuální potíže nepociťuje a poruchy potence se naopak dostaví až ve chvíli, kdy o tuto práci přijde a musí se třeba vyrovnávat s psychickou zátěží nezaměstnanosti.

Velmi často se lidé domnívají, že by porucha erekce mohla být způsobena nedostatkem hormonů. Zejména účinek mužského pohlavního hormonu testosteronu je totiž s funkcí penisu často spojován, což často vede k přeceňování hormonální léčby při poruchách potence. Ale chyba lávky! K zabezpečení ztopoření stačí sotva desetina množství tohoto hormonu, který má muž téměř v každém věku k dispozici. Dokonce i kastrovaným mužům stačí k vyvolání erekce nepatrné množství testosteronu vyráběného v nadledvinách. To sice značně zpochybňuje kvalifikaci harémových eunuchů, u nich je však jejich relativní sexuální bezpečnost vyvolána spíše chybějící sexuální touhou, tedy snížením libida. Takový strážce harému by tedy teoreticky souložit mohl, ale ono se mu vlastně nechce.

V pátrání po příčinách poruch ztopoření se musíme tedy raději zaměřit na správnou životosprávu, vyváženou stravu a odstranění škodlivin. Zejména silní kuřáci si často stěžují, že každá cigareta navíc představuje hrobaře jejich erekce. Není vlastně divu, protože inhalace tabákového kouře stahuje cévy. Samozřejmě nejen v mozku, v srdci a v končetinách, ale také v penisu. V této souvislosti se také často mluví o alkoholu. Ten sice v malých dávkách cévy spíše roztahuje, vzpomeňte jen na brunátnou barvu opilců u barového pultu. Větší dávky alkoholu sice odstraňují ostych a zábrany, znemožní tak nejen řízení motorového vozidla, ale bohužel často i erekci. A penis notorického alkoholika, ten samozřejmě stávkuje už zcela trvale. Ale nakonec přece jedna dobrá zpráva: je vědecky dokázáno, že pravidelná konzumace malého množství vína sexualitě docela prospívá. Možná se teď zeptáte, proč právě vína, když ethylalkohol je stejný i v pivu a destilátech. Je to pravděpodobně proto, že konzumace vína bývá na rozdíl od ostatních alkoholických nápojů nejméně často spojena s kouřením. Porovnejte jen pachy zakouřeného lokálu s ušlechtilým ovzduším vinného sklepa, kde každá vykouřená cigareta představuje čin vpravdě barbarský.

A když už jsme mluvili o hormonech, musím se také zmínit o nepříznivém vlivu takzvaných anabolických steroidů. To jsou ty hormony, jejichž užívání prudce pronásledují všechny antidopingové testy při různých závodech, bohužel však nejsou všichni sportovci špičkovými olympioniky. Zneužívání steroidů dodnes vidíme v různých fitcentrech, kde jejich užívání slouží především k nárůstu svalové hmoty, zejména kulturisté si pochvalují, jak jim pěkně rostou bicepsy a málokterý z nich si uvědomí, že užíváním těmito životobudičů vlastně pohřbívají svou erekci. Dokonce se jim snižuje i počet a pohyblivost spermií, takže užívání anabolických steroidů představuje pro muže málem jakousi antikoncepční pilulku.

Jeden erekci prospěšný cvik se však v posilovnách většinou neprovozuje. Tím cvikem je rytmické stahování svalů, které jsou zavěšeny na sedací kosti a dotýkají se topořivých těles. Tyto svaly uvádíme v činnost například vědomým přerušením proudu moči. Vědomým stažením těchto svalů muž ucítí za šourkem, ale také v samotném penisu určité napětí. Je to jediný sval zúčastněný na erekci, který můžeme vlastní vůlí ovládat a jeho posilování častým opakovaným stažením je pro ztopoření prospěšné. Nemusíme k tomu ostatně chodit do posilovny, tyto svaly můžeme trénovat třeba i při jízdě autem. Zejména v silničních zácpách tím pomůžeme svému tělu a současně třeba otupíme agresi pociťovanou k ostatním řidičům. Dobrá funkce těchto svalů prospívá také výstřiku semene při ejakulaci. S přibývajícím věkem totiž jejich funkce poněkud trpí, ejakulát pak pouze vytéká. Jejich ochabnutí souvisí také s dalším problémem, kterým je takzvané dokapávání po vymočení. Od určitého věku tento problém prožívá každý muž. Po vymočení zůstává v močové rouře malé množství moči, které po zapnutí poklopce pomalu vyteče a nepříjemně znečistí spodní prádlo. Zejména starší pánové by se měli naučit po vymočení zbytečně netřepat údem, nýbrž lehce prstem zmáčknout oblast za šourkem.To je právě ta krajina, kde se nacházejí svaly ovládající nejen močovou rouru, ale částečně také erekci. Pokud se muž naučí dobře tyto svaly ovládat, může dokonce předvádět umění svým ztopořeným údem poněkud rytmicky kývat nahoru a dolu.

Často se lidé ptají na závislost erekce na věku. Ztopoření pohlavního údu se vyskytuje prakticky od narození až do smrti, mění se pouze erekční pohotovost, rychlost a pochopitelně také kvalita ztopoření. Není potěšujícím zjištěním, že od puberty až do pozdního stáří postupně všech těchto parametrů ubývá, samozřejmě na to neexistuje žádná norma, stejně jako ostatně neexistuje ani v jiných oblastech sexuálního života včetně frekvence pohlavních styků. U mnoha mužů zůstává zachována možnost erekce i zachování plodnosti až do velmi vysokého věku. Všechny tyto schopnosti jsou ryze individuální a závisí na nepřeberném množství různých okolností.

Poruchy ztopoření pak můžeme rozdělit do dvou velikých skupin, na poruchy tělesné, většinou cévní, a poruchy psychické. Největším problémem pak bývají poruchy kombinované. Podle toho by se také měla řídit léčba. S potěšením můžeme konstatovat, že dnešní možnosti léčby funkčních poruch mužské erekce jsou nesrovnatelné se situací ještě před 10 – 15 lety. Díky těmto pokrokům ubývá nutnosti operačních zákroků nebo vpichování aktivních látek přímo do topořivých těles. V současné době je k dispozici celá škála účinných léků, některé z nich je dokonce možno vyzkoušet i bez lékařského předpisu, protože u nich nehrozí nebezpečí předávkování nebo vedlejších nepříznivých účinků.


Autor: MUDr. Radim Uzel, CSc.
© 2001 - 2013 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu | používáme phpRS