Články
Mužská a ženská sexualita
MUDr. Radim Uzel, CSc.
Pod vánočním stromečkem letos opět nacházela naše děvčátka panenky, kočárky a pokojíčky, zatímco chlapečkové rozbalovali bojové hry, vzduchové pistolky a dobrodružnou literaturu. Není to ovšem následek nějaké akutní militarizace společnosti; vzpomínám si, že už před půl stoletím byla absolutním klukovským vánočním hitem celá armáda olověných vojáčků, zatímco dívčí panenky v té době ještě nebyly mrkací, chodící a mluvící, nicméně i v roce 2002 zůstali vánoční vojáci vojáky a panenky panenkami.
Nejen feministická literatura, ale dokonce i některé oficiální dokumenty Evropské unie hovoří o tomto jevu jako o umělém výchovném znásilnění. Jakmile nasadíme kojencům modré a růžové čepičky, učinili jsme prý první krok k nepřirozenému třídění pohlaví. Pravda, zevní genitál mají ty dětičky rozdílného vzezření; tady dokáže chlapce od holky rozlišit každý. Ale pozor! Tím to taky končí. Všechno ostatní je prý už jenom násilím vnucená odlišnost - chlapcům cpeme flintičky a děvčátkům vařečky a už je zaděláno na celoživotní újmu hlavně pohlaví ženského, které bůhvíproč se považuje za menšinové.
Ty učené spory na sebe někdy berou tvářnost pavlačových hádek a táhnou se jako červená nit diskusemi nejen na foru odborném, ale i populárně-bulvárním. Zastánci názoru, že mužské a ženské sexuální chování není vrozené, nýbrž naučené, ovšem nic nedají na nesčetné důkazy, které přináší sám život. Nemůže být jasnějšího důkazu biologicky hluboce zakořeněné podstaty pohlavních rozdílů, než je třeba situace v klasickém izraelském kibucu, kde jsou jakékoliv výchovné odlišnosti mezi chlapci a dívkami eliminovány už od nejútlejšího dětství. A ejhle: i židovská dívka sáhne raději po panence než po zbrani, kolem kuchyně se motá daleko raději a dokonce prý o svátcích Pesach v poslední době dává přednost doma vlastnoručně uhnětenému chlebu před tím v obchodě kupovaným.
Nejvíce frekventovaným bitevním polem pohlavních rozdílů zůstává odlišné sexuální chování. Mužská vyšší tendence k sexuální promiskuitě je prý takto biologicky omlouvána, na vrozené dispozice pak může svádět každý proutník své záletné chování, mužsky utvářený mozek poskytuje vítané alibi pro časté střídání sexuálních partnerek. A ženám pak už zbývají jenom ta tradiční tři K (kuchyň, kostel, kojení). Zatímco nevěrná žena koná proti své biologické přirozeností, je její záletný manžel puzen ke svým sexuálním avantýrám nepřekonatelným přírodním mechanismem.
Nechtěl bych zde vystupovat jako obhájce mužské promiskuity, biologické faktory odlišného sexuálního chování jsou však nesporné. V celé živé přírodě totiž platí, že pohlaví s vyšším rodičovským vkladem je při výběru partnera vybíravější a více se věnuje péči o potomstvo. A tento vyšší vklad ženské poloviny páru je stoprocentně jistý. Žena za celý svůj život vyprodukuje pouze několik stovek zralých vajíček a ať dělá co dělá, neporodí nikdy více než 10 - 15 dětí. Muž vyloučí při každé ejakulaci stamiliony spermií a pokud se jaksepatří snaží, může zplodit potomků třeba stovky, ne-li tisíce.
V souladu s biologickými zákony platnými v celé živočišné říši není žena schopna i se sebevětším počtem sexuálních partnerů zvýšit svou reprodukční schopnost, zatímco pro muže je počet jeho životních partnerek pro rozmnožování činitelem limitujícím. Vyšší sexuální mužská přelétavost a větší zájem o neosobní, třeba i anonymní kopulaci i s nepříliš kvalitními partnerkami a naopak veliká pečlivost ženy ve výběru stálého partnera nám vychází jako jasný výsledek této biologické rovnice.
A na závěr ještě jedna poznámka, která může sloužit jako dodatečné novoroční předsevzetí. Což takhle se té biologické zákonitosti vzbouřit a to přirozené biologické puzení potlačit? Mám teď na mysli pochopitelně mužskou část populace. Nabádat ženy k promiskuitě a potlačení sexuálního výběru by bylo mírně řečeno neetické. A to nejen na prahu nového roku.
Autor: MUDr. Radim Uzel, CSc.
